sedět

See also: sedet and sēdēt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sěděti, from Proto-Slavic *sěděti, from Proto-Balto-Slavic *sēdḗˀtei, from *sedéh₁yeti, from Proto-Indo-European *sed-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsɛɟɛt]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: se‧dět

Verb

sedět impf

1. to sit (to be in a sitting position)
2. to fit (of clothing)

   Synonym: padnout

   Ty šaty ti nesedí. ― That dress doesn't fit you.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sedět, seděti	Active adjective	sedící
Verbal noun	sedění, sezení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sedím	sedíme	—	seďme
2nd person	sedíš	sedíte	seď	seďte
3rd person	sedí	sedí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive sedět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	seděl	seděli	seděn, sezen	seděni, sezeni
masculine inanimate		seděly		seděny, sezeny
feminine	seděla		seděna, sezena
neuter	sedělo	seděla	seděno, sezeno	seděna, sezena

Transgressives	present	past
masculine singular	sedě	—
feminine + neuter singular	sedíc	—
plural	sedíce	—

Derived terms

• odsedět
• posedět
• přesedět
• sed
• sedací
• sedačka
• sedadlo
• sedátko
• sedlina
• sedlo
• sesle
• sezení
• sídlo
• vysedět
• zasedat

 

Related terms

• sadit
• sedat
• sednout

 

Further reading

• seděti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• seděti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• sedět in Internetová jazyková příručka